Život společnosti

Válka

Dne 23. března 2003 jsem se nečekaně probudil po třetí hodině ranní, když prezident USA George W. Bush oznámil světu, že dal rozkaz, aby armády USA ve spojenectví s Anglií zaútočily na Irák.
Nejbohatší supermocnost světa, která disponuje největším vojenským potenciálem, nesouměřitelným s žádným jiným státem světa, s ohromnou ničivou silou, využívající všech poznatků moderní vědy, opírající se o vědecké poznání hitlerovského Německa v této oblasti, zaútočila na Irák. Na stát se zastaralou vojenskou technikou, jehož národ žije v bídě a utrpení, zato však na jeho území jsou druhá největší naleziště ropy na světě. Chce tak zbavit Irák jeho vůdce Husajna a zbraní hromadného ničení, které sám také vlastní.
Tato supermocnost, jejíž vojenské základny jsou rozmístěny po celém světě, se rozhodla vzít řízení života lidstva do svých rukou, určit sama tzv. Země zla, proti kterým povede další války dle vlastního rozhodnutí, bez souhlasu OSN - Organizace spojených národů.
Do té doby OSN, jako jediná organizace, soustřeďující velkou část národů světa, má na základě Charty z r. 1945 zajistit a nepřipustit, aby jednotlivé národy řešily své problémy s ostatními násilnou válkou, ale dohodou a mírovými prostředky. Jde-li o bezpečnost světa, je to zájem všech národů.
Způsob řešení problémů lidstva válkou, jak učinily USA, se stává precedentem pro ostatní státy, kdy některé mohou samy, s uvedením, že vytvářejí podmínky pro bezpečnost, jako prostředek použít válku. Je nutno zvážit, zda tento akt není porušením Charty OSN a zda snahou USA není zmocnit se vlády nad světem.
I světové mínění není jednotné na toto válečné řešení. Dle informací médií, jedni s ním souhlasí a někteří se ho i zúčastňují. Jiní ho označují jako narušení světového řádu a válku v tomto případě označují zločinem proti lidskosti.
I představitelé států tvořících OSN ve Valném shromáždění, nejsou jednotní v názoru na válečnou akci USA jako na zabezpečení světového míru. Menší část s ní souhlasí. Valné shromáždění jako celek ji neoznačilo jako narušení Charty OSN, nevyvodilo pro USA důsledky, jen nedalo k válce na Irák souhlas.

Jak je ozbrojený útok na Irák vnímán, dle mých jistě kusých informací, obyvateli naší země:
Jedna část, včetně vlády, s ním souhlasí a hledá výhody připojení ke spojencům, možnosti budování ekonomiky poválečného Iráku. Naše vláda zamlžuje tyto postoje a přesvědčuje občany i svět, že posláním české armády je poskytovat zdravotní péči obětím a účastníkům válečného konfliktu, kdekoliv na světě v případě použití zbraní hromadného ničení. I když nyní, po dobytí Bagdádu, se ukázalo, že k použití zbraní hromadného ničení v Iráku nedošlo, chce charitativní poslání naší armády dokázat vysláním vojenské nemocnice. Tato část obyvatel projevený nesouhlas ostatních občanů s válečným řešením konfliktu označuje jako podporu diktátora Husajna a souhlas s jeho násilnými činy.
Druhá část národa, kteří se nazývají pacifisté, pokládá za největší hodnotu pro člověka život sám. Každé jeho zničení, odůvodněné kýmkoliv a čímkoliv, považuje za projev nízkého stupně lidskosti v naší společnosti. Ať jeho iniciátorem je jakýkoliv vládce jakéhokoliv seskupení, ať je to Bush nebo Husajn, Džingischán, Bin Ladin, Hitler, Stalin nebo Pol Pot, berou vážně slova Božího přikázání "nezabiješ". Je jim bližší T.G.Masaryk svým "Kristus, ne Cesar", Gandhí s principem nenásilí, kterým Indii osvobodil z anglického panství, učení Budhy, Kršny, Lao Tze a ostatních orientálních osvícených, Goetheho, J.A.Komenského, J.Husa, bojujícího za pravdu. Se stejným názorem proti válce se setkávám u řady občanů naší země. Dle průzkumu, většina obyvatel České republiky, vědoma si utrpení, které válka způsobí obyvatelům napadené země, je proti válce.
I prezident republiky Václav Klaus, naslouchající hlasům národa, se nevyslovuje pro účast naší armády v Iráku.

Abych mohl posoudit pro sebe a rozhodnout, kterou cestu pro zachování bezpečnosti a míru ve světě zvolím já, považuji za důležité se dozvědět, co to vlastně OSN je. Odpovídám tedy na otázku, co je OSN a její Charta:

Charta spojených národů
byla podepsána 26. června 1945 v San Francisku na závěr Konference velké části národů celého světa. Podpisem svých představitelů se zavázali k jejímu plnění všichni členové OSN. Jejími zakládajícími členy jsou i USA, které jsou také stálými členy Rady bezpečnosti, která zajišťuje odstranění válek jako prostředku k řešení světových konfliktů. V úvodním materiálu se uvádí:
My, lid spojených národů, jsouce odhodláni
uchránit budoucí pokolení metly války, která dvakrát za našeho života přinesla lidstvu nevýslovné strasti, prohlásit znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a národů velkých i malých,
vytvořit poměry, za nichž mohou být zachovány spravedlnost a úcta k závazkům plynoucím ze smluv a jiných pramenů mezinárodního práva,
podporovat sociální pokrok, zlepšovat životní úroveň ve větší svobodě,
K tomu cíli
pěstovat snášenlivost a navzájem žití v míru jako dobří sousedé, sjednotit své síly k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti,
přijmout zásady a zavést metody zajišťující, aby ozbrojené síly nebylo užíváno jinak, než ve společném zájmu a používat mezinárodního ústrojí k podpoře hospodářského a sociálního povznesení všech národů,

Kapitola I
Cíle a zásady
Článek 1
Cíle Organizace spojených národů jsou tyto:
Bod 1.
udržovat mezinárodní mír a bezpečnost a za tím účelem konat účinná kolektivní opatření, aby se předešlo a odstranilo ohrožení míru a byly potlačeny útočné činy nebo jiná porušení míru a aby pokojnými prostředky a ve shodě se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva bylo dosaženo úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporů nebo situací, které by mohly vést k porušení míru,
Bod 3.
uskutečňovat mezinárodní součinnost řešení mezinárodních problémů rázu hospodářského, sociálního, kulturního nebo humanitního a podporováním a posilováním úcty k lidským právům a základním svobodám pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství,
Bod 4.
být střediskem, které by uvádělo v soulad úsilí národů k dosažení těchto společných cílů.

Článek 2
Organizace spojených národů a její členové, jdouce za cíli prohlášenými v článku 1 jsou povinni (zvýrazněno mnou) jednat podle těchto zásad:
Bod 4.
Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoliv státu, tak jakýmkoliv jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.
Bod 6.
Organizace zajistí, aby státy, které nejsou jejími členy, jednaly podle těchto zásad, pokud to bude nutné k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.
Bod 7.
Žádné ustanovení této Charty nedává Organizaci spojených národů právo, aby zasahovalo do věcí, které podstatně patří do vnitřní pravomoci kteréhokoli státu, ani nezavazuje členy, aby takovéto věci podrobovaly řešení podle této Charty. Tato zásada však nebrání, aby bylo použito donucovacích opatření podle kapitoly VII.

Kapitola V
Rada bezpečnosti
Funkce a pravomoc
Článek 24
Aby byla zajištěna rychlá účinná akce Organizace spojených národů, svěřují její členové Radě bezpečnosti základní zodpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a jsou v jedno v tom, že Rada bezpečnosti, vykonávajíc své úkoly, jež vyplývají z této odpovědnosti, jedná jejich jménem.

Článek 26
Aby bylo usnadněno nastolení a udržování mezinárodního míru a bezpečnosti za nejmenšího odčerpávaní lidských a hospodářských zdrojů světa na zbrojení, ukládá se Radě bezpečnosti, aby za pomoci Vojenského štábního výboru, zmíněného v článku 47, vypracovala plány na zavádění systému úpravy zbrojení a předložila je členům Organizace spojených národů.

Kapitola VII
Akce při ohrožení míru, porušení míru a činech útočných
Článek 39
Rada bezpečnosti určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo k útočnému činu a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna podle článku 41 a 42, aby byl udržen nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost.

Článek 41
Rada bezpečnsti může rozhodnout, jakých opatření nezahrnujících užití vojenské síly (zvýrazněno mnou) má být použito, aby jejím rozhodnutím bylo dodáno účinnosti a může vyzvat členy Organizace spojených národů, aby taková opatření provedli. Tato opatření mohou zahrnovat úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků, spojů železničních, námořních, leteckých, poštovních, telegrafních, radiových i jiných, jakož i přerušení styků diplomatických.

Článek 42
Má-li Rada bezpečnosti za to, že by opatření podle článku 41 nedostačovala, nebo se ukázala nedostatečnými, může podniknout takové akce leteckými, námořními nebo pozemními silami, jaké považuje za nutné k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Takové akce mohou zahrnovat demonstrace, blokádu a jiné operace leteckými, námořními nebo pozemními silami členů Organizace spojených národů.

Článek 51
Žádné ustanovení této Charty neomezuje, v případě ozbrojeného útoku na některého člena Organizace spojených národů, přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Opatření učiněná členy při výkonu tohoto práva sebeobrany oznámí se ihned Radě bezpečnosti: nedotýkají se nikterak pravomoci a odpovědnosti Rady bezpečnosti, pokud jde o to, aby kdokoliv podle této Charty podnikl takovou akci, jakou považuje za nutnou k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.

Kapitola XI
Deklarace o nesamosprávných územích
Článek 73 Členové Organizace spojených národů, kteří mají nebo přebírají odpovědnost za správu území, jejichž lid ještě nedosáhl v plné míře samosprávy, uznávají zásadu, že zájmy obyvatel těchto zemí jsou nejpřednější a přijímají za svatou povinnost závazek, že budou v rámci soustavy mezinárodního míru a bezpečnosti zřízené touto Chartou co nejvíce podporovat jejich blahobyt a že za tím účelem:
bod B)
budou rozvíjet samosprávu, náležitě přihlížet k politickým tužbám lidu a pomáhat mu v postupném rozvíjení jeho politických institucí, a to podle zvláštních poměrů každého území a jeho lidu i jejich různých stupňů rozvoje.