Osobní tabáková historie
Aneb poetické aspekty zavrženíhodného zlozvyku!
http://www.spirala.cz/wp-content/uploads/2018/10/Tabáková-historie.pdf
Osobní tabáková historie
Aneb poetické aspekty zavrženíhodného zlozvyku!
http://www.spirala.cz/wp-content/uploads/2018/10/Tabáková-historie.pdf
Východiska poety
Toto zamyšlení, jehož zadání jež jsem dostal od mého učitele bojového umění Víta jsem veřejně přenesl v rámci večerní zábavy na karlovickém sympóziu. Vítovy otázky zněly: Východiska poety? Proč, jak a o čem? Jak začít, jak pilovat…? Cena osobní zkušenosti a její (ne)sdělitelnost? Proč nemá cenu přeposílat skupinám internetová moudra..
Kamarádka Maruška mi přinesla véélikááánskou tašku plnou Zenového Buddhismu. Antologie Zen, snad šestidílná, vycházelo to od roku 86 až do devadesátých let. A prý to mám prozkoumat. Takový stoh knížek. Nevěřícně jsem zažertoval „A pořídit stručné výpisky..”, no a nakonec to tak dopadlo. Komín knížek jsem prozkoumal a stručný výpisek pořídil.
Ozvala se mi z internetu slečna, že její přítel právě leží v nemocnici a má ty samé potíže, které jsem měl tenkrát já. A že bu mu to chtěla poslat do nemocnice. Slečna mě tímto inspirovala a tak jsem si ten starý spisek vzal a maličko předělal..
Je zde: Dobrodružství v nemocnici
V rámci sympózia 2017 jsem v rámci večerní zábavy přednesl hodinku poezie na téma “Žít, abych mohl vyprávět” Co je zajímavé, Vít mě opravil, abych nepoužíval drsné a fekální stati, nýbrž abych se stal více kulturním. V tomto jsem vycházel ze svých vzorů jako byli Hašek, Hrabal, nebo Váchal, kteří považovali moderního člověka, za člověka zcela poraženého a tak se svými díly vzchopovali k poslednímu obranému úderu, to jest, vyslovit celou pravdu nahlas drsně a bez kudrlinek. Moderní člověk je poražen, nemá své přirozené prostředí, nedokáže si sám vypěstovat svoje živobytí, ale je odkázán na milost obchodníkům, kdejaký mocipán jej může zabít stisknutím tlačítka, může jej poslat pod kulomety, člověk může být odvezen do nemocnice kde přijde o poslední zdání důstojnosti a kde může být kvůli kšeftu zcela legálně zabit. To je pravda. Koho ale dnes zajímá např. pravda Babičky od Boženy Němcové? Tři sta let – je to dneska pasé, ale kultura této knížky žije dál. Takže se postupně přikláním k Vítovi, kultura je důležitější než pravda.
Pravda omlouvá, ale kultura pomáhá žít.