Právě jsem dočetl luxusní knihu “Vsuvka do Putování na západ: román na přidanou” a tak si říkám co bych se nepodělil o dojmy. Tato knížka je přesně tak ulítlá jak to mám rád. Autor ji umístil do již existujícího díla známého pod českým jménem Opičí král, kdy se hlavnímu hrdinovi mezi 61 a 62 dobrodružstvím pod vlivem démona Makrely přihodí mikrospánek ve kterém se mu uděje dalších 16 dobrodružství, která dala značně zabrat mojí obrazotvornosti a které mne velice pobavila. V letech kdy si v Evropě první astronomové začali šeptat cosi otáčení a obíhání ve vesmíru (tak nějak jinak než se píše v Bibli) čínský autor neváhá nechat démona Makrelu, aby si vytvořil svůj vlastní nový pobočný (paralelní) vesmír ve kterém by jeho pikle proti Velkému poutníku opičáku Sunovi nerušili žádní Buddhové ani jiné pozitivní nadpřirozené bytosti. Což se nepodařilo neboť Sunův přítel Liu Boqin našel okno kterým na přítele křičel nápovědy a když mazaný opičák po způsobu správných intelektuálů při řešení jako obvykle zklamal, tak nakonec Pán Práznoty přišel osobně opičáka v prázdnotě probudit, ten vstal a jak je jeho zvykem pěkně zčerstva správnou nohou. Velice mě poučila pasáž o sbírání se starověkého vojska, o jeho organizaci, o velkém úsilí za zjednání a udržení pořádku v armádě, pořádku který na pochodu ihned vezme za své a promění se v čím dál větší chaos, chaos vyvrcholí bitvou s nepřítelem ve které ne každý ví s kým a proč bojuje, aby na závěr prakticky všichni padli. Pobavili mě třeba “nebeští chodci” kutající díru do nebe kteří při tom shodili nebeskou bránu a jindy mě pobavil Opičák – světec rovný nebi, když se převtělil do podoby krásné ženy a pak musel odrážet milostné návrhy svého manžela. Poté na útěku před manželem pořád ještě v ženské podobě byl přepaden loupežníky, kteří když jej poznali jakmile přijal pravou podobu, začali se vzdávat a křičeli ať je pustí, že se polepší a už nikomu neublíží.. Opičák na ně křičel „Já vás pustím, ale vy nikoho nepustíte!” a nadělal z nich svojí železnou tyčí karbanátky. Opičákova neustálá snaha zjistit “co je pravé” nabývá v dnešní multimediální době netušené významy a tak nyní když se ke mně z médií protlačí nějaká srdceryvná zpráva jenom procedím mezi zuby „Zase Makrela jako prase..”