Bavili jsme se s přáteli o dobru a zlu, a tak jsem si vzpomněl jak jsem na jaro o velikonocích zabíjel kozlátka na tu slavnou hostinu. Jsem k tomu nejpovolanější a umím to udělat rychle a bez zbytečného trápení. Vypomohl jsem si tenkrát obrázkem “Sem tam Azazello”

Provedl jsem aktualizaci spisku o mém dobrodružství v nemocnici.. Odkaz zde: Dobrodružství HU! v nemocnici

Ahoj příteli. Posílám ti dle slibu odkaz na to video obsahující ukázku z divadelní hry “Indián v ohrožení” jež divadelními prostředky vysvětluje Einsteinovu teorii relativity. Vím že toho svého pětiletého chlapce asi kazím, ale v týdnu jsem jej zabavil sledováním právě této divadelní hry o Einsteinově teorii relativity, jenom jsem mu musel vysvětlit co je “realita” co to znamená “časoprostor” a jak si představit “zamrzlý obrázek – momentku”.. Celé je to vysvětlováno na příkladu VLAKU takže byl malý velice spokojen Já jsem pro něj ten divadelní kus pro snadnější pochopení nazval STRAŠIDELNÝ VLAK..

Jinak to ovšem opravdu dost strašidelné je, protože tato teorie dost průkazně dokazuje existenci Boha, ale zároveň likviduje náboženské představy.. O co jde? Vesmír tak jak jej dnes známe je pružný, deformovaný a nejistý, hle, náhle tu trčí cosi tvrdého, neúprosného, neústupného (rychlost světla) trčícího jako zaražená trubka na které je zákazová značka “omezené rychlosti”. A ten NĚKDO (dost arogantní) kdo tuto duchu světa odporující, plynulost provozu zle narušující, všem nepohodlnou a obtěžující značku zapíchl, má dost síly, aby mohl vymáhat její dodržování a zároveň dost humoru, aby se bavil tím všeobecným zmatkem který tak do systému zavedl..

Ona totiž “rychlost” jako taková sama o sobě neexistuje a vždycky musíme mít alespoň dva předměty, které k sobě poměřujeme a které se vůči sobě nějak rychle pohybují (hlavně nepřekročit rychlost světla!!) a tak se každá částice ve vesmíru musí neustále ohlížet přes rameno, jestli její rychlost nějaký kujón nepřiměřuje k někomu, kdo si to zčerstva hasí opačným směrem, jinak musí hnedle dupnout na brzdy nebo to nějakým překroucením reálna za pomoci ostatních ošidit. Viz ukázkový obrázek – “inspektor” i “Růžový panter” mají baterky z nichž každému tryská světlo “rychlostí světla” každému na opačnou stranu, ale vesmírný policajt, který s pokutovým bločkem v ruce porovnává oba paprsky, jak rychle od sebe navzájem uhánějí, by kupodivu zase naměřil jenom tu maximální dovolenou rychlost, tedy rychlost světla..

Jak je to možné?? Všechny částice aby dodržely onen rychlostní zákaz a zároveň uhájily svou existenci se zaprvé musí (kvantově) pošťuchovat spolupracovat a uhýbat si (ztvárněno herci na kolečkových křesílkách), dochází k deformacím času (nikdo nemá s nikým stejné TEĎ), deformuje se prostor.. A na policistovi je vidět, že se deformují i PŘÍBĚHY a každý má svoji vlastní od ostatních úplně odlišnou představu o tom co se odehrává, co existuje a co ne, ALE ZÁROVEŇ SE TYTO DEFORMOVANÉ PŘÍBĚHY NAVZÁJEM OVLIVŇUJÍ čímž vzniká jedinečný zmatek, následek předchází příčinu, jedinec se nachází naráz na různých místech v různých rolích a svědectví o tom co se stalo se stává pouhým dílem dohody účastníků. Vesmír se dost možná rozpíná jenom proto, aby se do něj vešly všechny ty nově chrlené deformované příběhy hnané touhou vyhovět dopravní značce všeobecně omezující rychlost na rychlost světla.

Vkrádá se ovšem otázka, proč svět který známe je tak NORMÁLNÍ a liší se od kosmických pravidel? Na to lze odpovědět, že naše lidské příběhy jsou podřízeny příběhům celé naší planety a tak žijeme to co nám Země přikazuje, její otáčení si pleteme s časem a jako blechy si hovíme v teple jejího kožichu a máme v sobě zakořeněný předsudek že “pravidla a iluze chlupatého teplého kožichu” jsou i pravidly všehomíra

Ta divadelní hra je na uložto.cz v lepší technické kvalitě, ale hůře sehrána než na této ukázce.

Zdraví Tě M

Nebezpečný blud moderní společnosti: Raději rychle než pomalu, raději více než méně

Masanobu Fukuoka – původním povoláním mikrobiolog je velký propagátor přírodního hospodaření a líbí se nám proto, že jeho myšlenky jsou založeny na přemýšlení a nikoli na jakékoli doktríně či systému. Proto zapomeňte toto jméno, pokud byste chtěli nahlas říci – dělám něco podle Fukuoky, to by totiž znamenalo, že pan Fukuoka prohrál. To je přesně to, proti čemu bojoval – bojoval za vlastní otevřenou mysl, připravený rozum a přirozenost. Zmiňuji ho zde proto, že je nesmysl vymýšlet vymyšlené a proto, že jeho myšlenky se velmi hezky čtou. Je to pohlazení po duši, jež Masanobu Fukuoka píše ve své knize – Revoluce jednej slámky.
Přehnané touhy lidstva jsou základní příčinou současného světového dilematu. „Raději rychle než pomalu, raději více než než méně“. Prudký vývoj směřuje přímo k blížícímu se kolapsu společnosti. Směřuje k oddělení člověka od přírody. Zemědělství se musí změnit z velkých mechanizovaných kolosů na malé farmy, které budou zakotvené jen v životě samotném.
V současnosti už nikdo nemá čas na poezii. Už nikdo nepíše Haiku. Během studených zimních měsíců se pouze pár vesničanů vytratí na den, dva na lov na zajíce. Volný čas teď vyplňuje televize a už vůbec není čas pro tyto prosté chvíle oddychu, které tak obohacovaly život rolníka. Dělat si starosti o výdělek, rozšiřovat hospodářství, pěstovat ziskové plodiny, expedovat je – to není cesta farmáře.
Rozlomené zkušenosti na polovinu a nazvání jedné strany fyzickou a druhé duchovní, omezuje a mate. Lidé nejsou závislí na stravě. Konečně, ani nemůžeme vědět, co je vlastně jídlo. Nejlepší by bylo, kdyby lidé přestali i jen myslet na jídlo. Podobně by bylo dobré, kdyby si přestali dělat starosti s hledáním skutečného smyslu života. Nikdy nenajdeme odpovědi na velké duchovní otázky a je to dobře, že jim nerozumíme. Narodili jsme se a žijeme na zemi tváří v tvář realitě života. Život není ničím víc než výsledkem narození se. Cokoliv lidé jedí, aby žili, cokoliv si lidé myslí, že musí jíst, je jen jejich výmyslem. Svět je uspořádaný tak, že když lidé odloží svou vůli a nechají se namísto toho vést přírodou, není důvodu se obávat hladu.
Žít tu a teď je pravým základem lidského života. Když se tímto základem stane naivní vědecké poznání, lidé začnou žít jako by byli závislí pouze na škrobu, tucích a bílkovinách a rostliny na dusíku, draslíku a fosforu. A vědci bez ohledu na to, kolik už toho prozkoumali, nakonec začnou uvědomovat, jaká je příroda ve skutečnosti dokonalá a záhadná. Věřit tomu, že výzkumem a vynálezy může lidstvo vytvořit cosi lepšího než příroda, je iluzí. Usuzuji, že lidé po všech zápasech, které podstoupí, přicházejí k něčemu, co můžeme nazvat nesmírnou nepochopitelností přírody.
Pro farmáře tedy platí – služ přírodě a vše bude v pořádku. Hospodaření bylo kdysi posvátnou prací a když lidstvo opustilo tento ideál, vzniklo moderní komerční hospodaření. Když začal rolník plodiny měnit, zapomněl na skutečné principy zemědělství. Jistěže, i obchodník hraje svou úlohu ve společnosti, ale glorifikace obchodních společností má za následek odvázání lidí od poznání skutečného pramenu života. Zemědělství jako zaměstnání uprostřed přírody má blízko k tomuto prameni. Mnoho farmářů nevnímá přírodu, i když v ní žijí. Mně se však zdá, že farmaření přináší mnoho příležitostí pro vyšší uvědomění.
„Nemůžeme vědět, zda jaro přinese vítr či déšť, ale dnes budu pracovat na poli“ – jsou slova staré lidové písně vyjadřující pravdu o hospodaření jako o způsobu života. Farmář se nepozastavuje nad tím , jak dopadnou žně, zda nebude nedostatek potravy, je šťastný, že seje semena a stará se o rostliny vedené přírodou.

Více…