Pro kamarádku
Pokud jde o hledání Boha, pak jsem si okamžitě vzpomněl na podobenství o pěti slepcích, kteří se rozhodli společně zmapovat podobu slona, jeden pečlivě ohmatal kly, druhý chobot, třetí ucho, čtvrtý nohu a pátý ocas. Na podobě slona se však nikdy nedokázali dohodnout. Názorově nejblíž si byli slepci co si ohmatali chobot a ocas, nedá se však říci, že by ta jejich početní názorová převaha znamenala, že by zrovna tihle dva měli víc pravdu. Mě se nejvíc líbil slepec co ohmatal nohu a tvrdil že “slon je strom”. Když se k nim přidám tak na kousku Boha, který jsem ohmatal já, je to “ten který miluje příběhy” tedy principál divadla, ve kterém my jsme herci.
Pokud jde o přijímání a nošení křížů, tak tuhle bejkárnu vymyslel svatý Pavel, když spadl z koně na hlavu. Ježíš sám, jakmile pochopil jak se věci mají, tak potil hrůzou krev, Pilátovi který jej z toho chtěl vytáhnout, v depresi vysvětloval, že není žádná šance, a na kříži křičel na pachatele „Otče proč jsi mě opustil!”
A přijímání “protivných lidí”.. Asiati to řeší “meditativním praktickým nadhledem”, i úplného magora lze vnímat s humorem při vědomí, že jsme všichni tak jako tak na hlubinné úrovni propojení, takže není kam uniknout, ani do toho středu. Pěkně na toto téma pohovořil Kršna k Ardžunovi. Mistr Trněný tu řeč geniálně zkrátil na „Těžký hřích, který Boha nejvíc dožere je – namířit a nepraštit!!”
Takže shrnuto – podle pohybu světa a stávajících okolností je na místě hrát svoji roli co nejlépe a v souladu se sebou i ostatními, a věřit, že ten co nás do rolí obsadil, věděl co dělá..
Spirála – iPhone a iPad