Nebezpečný blud moderní společnosti: Raději rychle než pomalu, raději více než méně

Masanobu Fukuoka – původním povoláním mikrobiolog je velký propagátor přírodního hospodaření a líbí se nám proto, že jeho myšlenky jsou založeny na přemýšlení a nikoli na jakékoli doktríně či systému. Proto zapomeňte toto jméno, pokud byste chtěli nahlas říci – dělám něco podle Fukuoky, to by totiž znamenalo, že pan Fukuoka prohrál. To je přesně to, proti čemu bojoval – bojoval za vlastní otevřenou mysl, připravený rozum a přirozenost. Zmiňuji ho zde proto, že je nesmysl vymýšlet vymyšlené a proto, že jeho myšlenky se velmi hezky čtou. Je to pohlazení po duši, jež Masanobu Fukuoka píše ve své knize – Revoluce jednej slámky.
Přehnané touhy lidstva jsou základní příčinou současného světového dilematu. „Raději rychle než pomalu, raději více než než méně“. Prudký vývoj směřuje přímo k blížícímu se kolapsu společnosti. Směřuje k oddělení člověka od přírody. Zemědělství se musí změnit z velkých mechanizovaných kolosů na malé farmy, které budou zakotvené jen v životě samotném.
V současnosti už nikdo nemá čas na poezii. Už nikdo nepíše Haiku. Během studených zimních měsíců se pouze pár vesničanů vytratí na den, dva na lov na zajíce. Volný čas teď vyplňuje televize a už vůbec není čas pro tyto prosté chvíle oddychu, které tak obohacovaly život rolníka. Dělat si starosti o výdělek, rozšiřovat hospodářství, pěstovat ziskové plodiny, expedovat je – to není cesta farmáře.
Rozlomené zkušenosti na polovinu a nazvání jedné strany fyzickou a druhé duchovní, omezuje a mate. Lidé nejsou závislí na stravě. Konečně, ani nemůžeme vědět, co je vlastně jídlo. Nejlepší by bylo, kdyby lidé přestali i jen myslet na jídlo. Podobně by bylo dobré, kdyby si přestali dělat starosti s hledáním skutečného smyslu života. Nikdy nenajdeme odpovědi na velké duchovní otázky a je to dobře, že jim nerozumíme. Narodili jsme se a žijeme na zemi tváří v tvář realitě života. Život není ničím víc než výsledkem narození se. Cokoliv lidé jedí, aby žili, cokoliv si lidé myslí, že musí jíst, je jen jejich výmyslem. Svět je uspořádaný tak, že když lidé odloží svou vůli a nechají se namísto toho vést přírodou, není důvodu se obávat hladu.
Žít tu a teď je pravým základem lidského života. Když se tímto základem stane naivní vědecké poznání, lidé začnou žít jako by byli závislí pouze na škrobu, tucích a bílkovinách a rostliny na dusíku, draslíku a fosforu. A vědci bez ohledu na to, kolik už toho prozkoumali, nakonec začnou uvědomovat, jaká je příroda ve skutečnosti dokonalá a záhadná. Věřit tomu, že výzkumem a vynálezy může lidstvo vytvořit cosi lepšího než příroda, je iluzí. Usuzuji, že lidé po všech zápasech, které podstoupí, přicházejí k něčemu, co můžeme nazvat nesmírnou nepochopitelností přírody.
Pro farmáře tedy platí – služ přírodě a vše bude v pořádku. Hospodaření bylo kdysi posvátnou prací a když lidstvo opustilo tento ideál, vzniklo moderní komerční hospodaření. Když začal rolník plodiny měnit, zapomněl na skutečné principy zemědělství. Jistěže, i obchodník hraje svou úlohu ve společnosti, ale glorifikace obchodních společností má za následek odvázání lidí od poznání skutečného pramenu života. Zemědělství jako zaměstnání uprostřed přírody má blízko k tomuto prameni. Mnoho farmářů nevnímá přírodu, i když v ní žijí. Mně se však zdá, že farmaření přináší mnoho příležitostí pro vyšší uvědomění.
„Nemůžeme vědět, zda jaro přinese vítr či déšť, ale dnes budu pracovat na poli“ – jsou slova staré lidové písně vyjadřující pravdu o hospodaření jako o způsobu života. Farmář se nepozastavuje nad tím , jak dopadnou žně, zda nebude nedostatek potravy, je šťastný, že seje semena a stará se o rostliny vedené přírodou.

Více…