Anetka roste do krásy.
To její děda hledá si
v zrcadle další vrásku.
Anetka chvilku neposedí.
Děda si ale křesla hledí
krabice, plné prášků
– a tepla u kamen.
S Anetkou všechno šije.
V těle jí šlehá plamen
a v očích vidět jiskru.
Říká tím, jak se žije.
Tak já to ještě risknu..