Do studny zahodím
smutek a lítost.
Ještě ne záhrobí.
Jsem živá bytost
– krev v žilách proudí.
Vím, na té pouti
vždycky to nejde
jak bych si přál.
Abych se hřál
slunce zas vzejde
i když je za mraky.
Stačí jen vnímat.
Dějí se zázraky..
Do studny zahodím
smutek a lítost.
Ještě ne záhrobí.
Jsem živá bytost
– krev v žilách proudí.
Vím, na té pouti
vždycky to nejde
jak bych si přál.
Abych se hřál
slunce zas vzejde
i když je za mraky.
Stačí jen vnímat.
Dějí se zázraky..
Posted by jucitan @ 21:59